Příběhy klánovických vil a jejich obyvatel

Spolek Újezd nad Lesy: krajina pro život a SPCCH zorganizovaly na 12.10.2023 vycházku po klánovických vilách s panem Jindřichem Lukášem, autorem knih o Klánovicích a několika dílů pořadu České televize Z metropole. Rodina pana Lukáše žije v Klánovicích po generace, takže má spoustu zajímavých i pikantních informací o minulých i současných obyvatelích Klánovic.

Pan Lukáš nám ukázal spoustu krásných vil. Mimo jiné i tu ředitele banky Karla Karlína ve Votavově ulici 17. Jeho syn Ivan byl první polistopadový starosta Klánovic. Že jsou Klánovice oblíbeným místem filmařů, jsme se přesvědčili na místě při natáčení detektivky "Stopy vraha".

Zahradnictví pana Holého V Pátém 34 dodávalo ovoce a květiny na Pražský hrad paní Haně Benešové a přes řidiče, který zboží vozil, se podařilo domluvit, že paní Hana převzala patronát nad zasazením lip na hlavní.

V Lochenické 12 je tzv. "Kalifornská vila" mistra světa tenisty Karla Koželuha. Za války učil v Americe tenis děti Henryho Forda. Jan Masaryk ho přemluvil k návratu s tím, že bude ministr sportu, ale přišel Únor 1948, tak k tomu nedošlo. V Klánovicích stojí kopie vily, co měl v Kalifornii, měl v ní obrazy od V. Brožíka. Zabil se v autě cestou domů v Újezdě nad Lesy. Po jeho smrti poslali komunisti jeho manželku do vězení za "nepřiznané" vlastnictví obrazů a zlatý pohár, co Karel Koželuh vyhrál. Když se vrátila z vězení, našla dům vykradený.

Klánovický dětský domov sídlí ve třech vilách. Hlavní budovu nechal postavit továrník František Volejník s původním názvem JAROMIDA (podle jeho dětí Jaromíra, Romana a Milady) a v roce 1938 ji věnoval charitě. Druhou budovu postavil majitel betonárky Zdeněk Kruliš. Podílel se na stavbě železnice i betonového opevnění v pohraničí. Vzhledem k polovičnímu židovskému původu byl odveden do koncentračního tábora. Třetí je pozdně secesní vila ve Smržovské 35, kterou si nechal postavit majitele továrny na naftové motory Adolf Stejskal v roce 1909. Říká se jí "Kasal" po pozdějším majiteli.

Budovu, kde je dnes škola pro kuchaře a číšníky postavil pan Kolařík (jeho potomci podnikají v Prátru ve Vídni) jako hotel s restaurací pro pana Fuku, od kterého hotel koupil pan Wágner, po kterém se hotel jmenoval.

Oblast od nádraží ke škole, kterou jsme procházeli, vlastně původně nebyly Klánovice, ale Kolodějské Zálesí patřící ke Kolodějům. Na zbytek Klánovic, zejména do míst, kde bývaly lázně, se podíváme s panem Lukášem někdy na jaře. Budeme vás včas informovat.

Ukázka kroužkování ptáků

Na 7. září připravil spolek Újezd nad Lesy: krajina pro život a Svaz postižených civilizačními chorobami u revitalizované zeleně za Rákosníčkovým hřištěm na Rohožníku ukázku kroužkování ptáků.

Za velkého zájmu malých i velkých nám ornitolog Jan Grünwald se svými kolegy nejen ukázal, jak se ptáčci označují, ale dozvěděli jsme se i spoustu zajímavostí.

Přípravné práce probíhaly již od předchozího večera, kdy byly připraveny sítě, později přehrávače a vlastní odchyt probíhal během ranních hodin, kdy se podařilo odchytit 40 ptáků. Všechny je ornitologové, nebo jak oni říkají "ptáčkaři", velmi opatrně a obratně prohlédli, zvážili, změřili jim délku křídla, posoudili množství tuku, podle peří a dalších znaků určili stáří a nasadili jim na nožičku kroužek. Ty jsou různých velikostí a na každém je uvedený název kroužkovací stanice (v našem případě Národní muzeum Praha), typ kroužku a pořadové číslo. Vše se zaeviduje a ptáček se vypustí.

Nejvíce odchytů bylo pěnice černohlavé, protože ta teď táhne (odlétá do teplých krajin) nejpočetněji. Podařil se chytit i drozd zpěvný a slavík obecný, což je noční zpěvák, který zpívá od 8 večer do 6 hodin ráno a na hnízdě se učí zpívat od svého tatínka. Zaujalo i mládě červenky a krásný mladý stehlík. Byl odchycen i rákosník obecný, který jinak žije v rákosinách, ale na svém nočním tahu se zastaví i v méně obvyklém prostředím, zvláště když je nalákán přehrávkou hlasu.

Příprava na tah, tedy pro ptáky vlastně podzim, začíná již koncem července, kdy ubývá světla a zkracují se dny.

Z celkového počtu 11 tisíc druhů ptáků se jich u nás historicky vyskytlo 401. Velká část z nich odlétá na zimu za potravou na jih. Je neuvěřitelné, že i takový malý ptáček dokáže doletět až do Afriky nebo na Blízký Východ. Nejvytrvalejší letci, břehouši rudí, dokáží letět až 11 dní bez přistání a uletět až 13 tisíc km z Aljašky do Austrálie. A takový rybák nalétá za rok i 95 tisíc km.

Odchytávat ptáky může samozřejmě jen ornitolog s platnou licencí u kroužkovací stanice. Pro její získání je potřeba mít zkušenosti, složit test a i později probíhá průběžné hodnocení podle databáze odchytů.

Koho ptáčkaření zaujalo, může se přihlásit k Honzovi Grünwaldovi do ornitologického kroužku, který bude probíhat v Úvalech v Domu dětí a mládeže.

Bájný Vyšehrad aneb jak to bylo doopravdy?

Na další z besed pořádaných spolkem Újezd nad Lesy: krajina pro život a Svazem postižených civilizačními chorobami jsme si 11. května povídali s ředitelem Národní kulturní památky Vyšehrad architektem Petrem Kučerou.

Probrali jsme nejstarší kroniky obsahující báje, kde čím mladší kronika, tím více podrobností. Staré kroniky popisují umístění bájí značně obecně, až kronikář Karla IV., Přibík Pulkova z Radenína, je na přání císaře umístil na Vyšehrad. Jedním z důvodů bylo, že král Karel chtěl z Vyšehradu vytvořit poutní místo. Rozšířil kostel a přivezl různé svaté relikvie. Ve středověku bylo navštěvování relikvií značně rozšířené, v čemž viděl obchodní potenciál – poutníci se museli někde ubytovat a najíst, což přinášelo finance.

Karel IV. také stanovil, že den před korunovací musí král přespat na Vyšehradě, kde obul lýčené střevíce Přemysla Oráče na znamení svého původu a poté se vydal korunovační cestou na Pražský hrad.

A proč Husité obsadili roku 1420 Vyšehrad a ne Pražský hrad? Jednoduše proto, že přes Vyšehrad vedla jediná cesta mezi Táborem a Prahou. Po třicetileté válce zde vybudovali Habsburkové vojenskou pevnost a kapitula Vyšehrad opravila do dnešní podoby až v 19. století.

A proč vlastně první český král Vratislav přesídlil na Vyšehrad a vybudoval zde v roce 1070 akropoli s knížecím palácem a dvěma kostely? Bylo to kvůli nevraživosti s bratrem sídlícím na Pražském hradě. Vyšehradskou kapitulu podřídil přímo Římu a ne bratrově Praze a převedl na ní značný majetek v podobě okolních vesnic. To Vyšehradu v budoucích letech pomohlo přečkat všechny pohromy i díky tomu, že vyšehradští probošti zastávali vysoké státní funkce.

A jak to bylo se Šemíkem? Tato pověst se objevuje až v novějších kronikách a jejím předobrazem byl pravděpodobně loupeživý rytíř odsouzený k trestu smrti v Norimberku. Zachránil se skokem přes městské hradby na koni jménem Schemig, což je v germánské mytologii označení bájného koně.

Při dotazech přišla řeč i na menhir z Klobouk umístěný roku 2010 k rotundě svatého Martina nebo na záhadný Čertův sloup za bazilikou sv. Petra a Pavla.

Jak šťastně zahradničit - Beseda s Pavlem Chloubou

Jak šťastně zahradničit jsme se dozvěděli 13. dubna na besedě s promítáním, kterou zorganizovaly spolky Újezd nad Lesy: krajina pro život, Svaz postižených civilizačními chorobami a ZO Českého zahrádkářského svazu ÚnL. O praktické i úsměvné rady k dosažení radosti a zahradnického štěstí se s námi podělil skvělý vypravěč a zkušený zahradník, fotograf a propagátor zahradničení Pavel Chlouba známý z pořadů v Českém rozhlase a televizi např. Polopatě a Kouzelné bylinky.

Na konkrétních příkladech jsme si ukázali, že způsob údržby zahrady rozhoduje o tom, jak ji budeme milovat či nenávidět - čím nižší stupeň údržby, tím vyšší stupeň radosti!

Máme se radovat z toho, co se povedlo a je pěkné a netrápit se s tím, co se nedaří. Nenechávat na zahradě rostliny, které neprosperují nebo neplní svůj účel. Vyhnout se všemu, co se špatně udržuje, třeba lemu záhonu z kamenů, kde bude prorůstat tráva, bílým kamínkům, které se při vlhkosti špiní a rostou na nich zelené řasy, kombinacím kůry a kamínků různých barev, které se brzy promíchají.

Černá netkaná textile se nedoporučuje pro trvalé výsadby – pod jahody lze, ale lepší je tkaná textilie – více větrá a nepřilne tolik k půdě. Kolem kmenů stromů by měl být min. 70 cm kruh bez trávy (někde bývá až 5-10 m) , kde mohou být letničky nebo trvalky, které neberou tolik živin a vody jako tráva. Kromě toho i malé poškození kmene při sekání může být bránou pro vstup houbových chorob.

Na dotaz také pan Chlouba zmínil svou nedávno vydanou výpravnou publikaci "Setkání v zahradách" s fotografiemi a povídáním o zajímavých zahradách v Anglii, Holandsku i Čechách. V západní Evropě je zahradnická turistika rozšířená a oblíbená jako u nás navštěvování hradů a zámků. Některé zahrady jsou otevřené stále, některé jen při zvláštních příležitostech. V Anglii funguje od roku 1804 Královská zahradnická společnost (The Royal Horticultural Society) podporující zahradničení prostřednictvím řady výstav a zahrad volně přístupných veřejnosti.

Řeč přišla i na zahradu Chloubových u Českých Budějovic, kterou otevírají veřejnosti u příležitosti "Dne otevřených zahrad".

Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých rad a informací a získali nové impulzy k práci na našich zahrádkách.

Akce byla podpořena MČ Praha 21.

Zázraky nejen přírody v Újezdě nad Lesy

9. března se uskutečnila beseda s moderátorem a propagátorem vědy Vladimírem Kořenem. Přítomné nadchnul svým bezprostředním projevem, přesně takovým, jak ho známe z oblíbeného televizního pořadu Zázraky přírody, který moderuje spolu s Marošem Kramárem. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí z natáčení i to, kdy mu šlo opravdu o život.

Probrali jsme jeho profesionální dráhu od počátků v televizním zpravodajství, kdy stál u zrodu pořadů jako "21" a "Události a komentáře", kde byl i vedoucím vydání, ale i 10leté úspěšné starostování v nedalekých Říčanech. Došlo i na rodinu, 4 děti včetně nejmladšího 2letého Vladimírka, který jako by mu z oka vypadl, a manželku šachovou mistryni, se kterou ho pojí nejen stejná energie a zápal pro věc, ale i zájem o ochranu přírody. Té se Vladimír věnuje dlouhodobě nejen v televizi, ale i v Nadaci Partnerství, aktivně podporuje akce jako Strom roku, výsadbu Alejí svobody či 10 milionů stromů pro Českou republiku.

Snažil se naplno využívat každou minutu svého života, až ho z přepracovanosti tělo na několik dní "vypnulo". Naštěstí vše dobře dopadlo. V těžkých chvílích mu pomáhá příroda a zejména voda, třeba řeka a rybaření.

Společně jsme strávili více jak dvě hodiny doplněné videoukázkami i fotografiemi. Na závěr nám pan Kořen zodpověděl dotazy a se zájemci se vyfotil a podepsal jim fotografie. Byl to moc příjemný a zajímavý podvečer.

K pořadatelství se spojily 3 újezdské spolky: Újezd nad Lesy: krajina pro život, Svaz postižených civilizačními chorobami a Český zahrádkářský svaz.

Na další besedu Vás zveme 13. dubna, kdy se o praktické i úsměvné rady k dosažení radosti a zahradnického štěstí s námi podělí zahradnický publicista, fotograf a skvělý vypravěč Pavel Chlouba. A možná dojde i na jeho novou knihu s nádhernými fotografiemi zajímavých zahrad celé Evropy.